Vítejte Umpalumpové …

… a pochopitelně vítejte i vy ostatní, kteří jste zavítali na domovské stránky cechu,
který se baví webovou hrou Shakes & Fidget.

Hrajeme, bojujeme a bavíme se na serveru 2.

O nábor nových členů se stará důstojník Hook …

Cech byl založen 31. 7. 2010 vůdkyní Elmackou.

Elmacka

Nejvyšší pozice cechu v síni slávy: 2
(Poprvé byla pozice dosažena 23. 12. 2011 / Foto pozice zde)
BONUSY:
Zlato: + 196%  /  Zkušenosti: + 196%
Členové cechu, kteří se dostali na nejvyšší příčku v síni slávy :
Gizzzer
( Foto pozice zde )  /  Ogasta ( Foto pozice zde )
Giertlina ( Foto pozice zde )

Stránky byly založeny hráčkou
Dark Angel Eve, 22.10.2010

Děkujeme a nikdy nezapomeneme …

Návštěva u Umpalumpů (Sibyla19)

Umpalumpové stále nabízejí týdenní V.I.P. vstupenku do cechu.
Stačí jen sledovat zda máme momentálně volné místo a prostě se zeptat..
Máte level 100 a víc , ve stáji skrýváte Griffa a rádi hledáte nálepky?
Máme pro vás nabídku, která doufáme stojí za přečtení
a kterou s největší pravděpodobností jiný cech zatím neposkytl.
UMPALUMPOVÉ  NABÍZÍ V.I.P. VSTUPENKY DO SVÉHO CECHU.

Máte-li tedy zájem poznat jak to u nás chodí, poznat nové lidi,
organizaci cechu a mrknout jak to vypadá v bojích,
přihlašte se sepsáním žádosti do Návštěvní knihy na našich stránkách.
Přednost mají originální a slušné žádosti.
Žádosti ve stylu ,,Pls vemte mě… ,, budou ignorovány.

Podmínky pro vstup: 
1.  Přihláška ( žádost o V.I.P. vstup ) v návštěvní knize
2. Level 100 a více
3. Zvíře Drakogriffin
4. Album min. 69% :-)

Všem zúčastněným přejeme hodně štěstí při  “výběru“… ;-)
Sibyla19, Hook & Umpalumpíci

9. 4. 2011 (Sibyla19)

Včerejší oslava našich úspěchů a vítězství se malinko protáhla a ač žádný ze slabších cechů nenašel odvahu projít naši bránou
a poměřit své síly, přesto se jeden dobyvatel našel. Byl už pozdní večer, nebo se alespoň tak zdálo, když naší bránou opatrně prošel první návštěvník a za ním další a další…
Zda to byli opravdu jen návštěvníci nebo to byl opět pravidelný útok, známe jen z vyprávění…
Tentokrát jsme netasili naše zbraně hůlky, meče, luky…
Nechali jsme je schované na bezpečném místě, kde je nikdo nenajde. V čarovné jeskyni, do níž se lze dostat jen z vrchu, jinak je ze všech stran opevněna bytelnými kamennými stěnami. Přes noc a nejlépe přes dvě či více, je dobré nechávat je nabíjet měsíčním svitem, který násobí jejich magický účinek…
Čeká nás další dlouhá a náročná cesta už zítra…
Potřebujeme si řádně odpočinout, vyspinkat se do růžova, načerpat energii…
Je to jediný způsob, jak se co nejlépe připravit na další společné putování. A jak je možné, že si můžeme dovolit nebýt ozbrojeni a „přežít“ jakékoli napadení nepřáteli? Jednoduše…
Z minulého dobrodružství nám ještě zbyly nějaké flakonky s živou vodou. Na každého vystačily akorát dva, na včerejší a dnešní noc. Každý před spánkem jeden vypil a už se mohl oddávat snění a celkové regeneraci. Ať přijde kdokoliv a udělá nám cokoliv, třeba vrazí meč přímo do srdce, nebo nás rozřeže na kousíčky, nám se vůbec nic nestane a dokonce ani nic neucítíme…
Ráno se probudíme, jako by se vůbec nic nestalo…
Takové účinky opravdu má tahle cenná vodička. Účinkuje všude kromě místa, kde se ukrývá její zdroj, proto jsme její poslední kapky využili již dnes. Cíl naší další cesty nám má přinést především nesmrtelnost, bezedný lék na jakoukoli naší tělesnou či duševní bolest…
Kdo by si to nepřál? Ať zůstane v teple domova…
A my Lumpíci… hurá do dalšího nebezpečí, které za takovou odměnu určitě stojí… ;-)
Dříve než nás někdo předběhne :-)

4. 4. 2011 (Sibyla19)

Je krásný den…modrá obloha nikde ani mráček…všude plno světla… Nabíjí nás to energií. Bavíme se jako bychom šli někam na ,,zábavu“ – stejně jako obvykle… Ticho by nás totiž v tuto chvíli ,,nevyléčilo“ jak se povídá, ale naopak – zabíjelo…
Nesmíme dovolit strachu ani ošklivým myšlenkám a představám, aby nás přemohly a uvrhly do propasti, jakou je pocit bezmoci… Překvapuje nás, že okolí, jakým procházíme, ani zdaleka nevypadá jako cesta vedoucí do jámy lvové. Zatím…
Procházíme totiž loukami plnými rozkvetlých lučních květin, růží i exotických orchidejí. Cestou nás doprovází křišťálově čistá říčka, která přímo vybízí k pití… Ale my i tak dáváme přednost našim zásobám piva a našim speciálním houbičkám (červinkám), ze kterých si ještě uděláme smaženici k obědu…dokud jsme relativně v bezpečí…
Naplníme bříška k prasknutí a vypijeme to, co by se mělo za celý den a to během „chvíle“ … Nemylte se…nejsme opilí. Nemotáme se ani se nám nemění barva očí… Naopak.
Cítíme se naprosto fit a v plné síle. Na svěží dech si vezmeme Airwaves a jsme připraveni čelit snad úplně čemukoli.
A jako tajná esa v rukávech máme plno lektvárků, které dokážou  pomoci i v případech, kdy je naděje už malinkatá…

Jdeme další hodinu, dvě, tři.. Začíná se stmívat a čas letí, je neúprosný. Najednou si i z větší vzdálenosti všimneme lesa, který  se před námi náhle objevil, přitom stromy dosahují neuvěřitelné výšky, jakoby tu byly už věky… Začínáme tušit, že nejsme daleko od cíle. Ztišíme hlas a zbystříme, aby nám žádná maličkost neutekla.
Dalo se očekávat, že tento les nebude procházka růžovým sadem.
Již po prvních metrech, co procházíme tímto houštím, máme pocit, že nás někdo sleduje. Proto si už ,,jen“ šeptáme, abychom se vzájemně povzbudili… Ovšem z ničeho nic seskočí ze stromu nějaký kostlivec a zraní dva naše bojovníky… Naštěstí ostatní okamžitě zasáhnou, tudíž je téměř hned po něm…
Zdá se, že budou v pořádku, ale vyčerpání je znát.
Vzpomněli jsme si na staré pověsti které praví, že a všichni ,,obyvatelé“ temného lesa včetně Hradu by se měli bát ohně…
Proto jsme se rozhodli nechat je odpočívat v nedaleké jeskyni při rozdělaném ohni a po boji se pro ně vrátit.
Nehledě na nepříjemné události, které se nám staly v lese, kde jsme později potkali ještě pár dalších příšer a tím byli oslabeni další naši přátelé, neztráceli jsme víru v dobrý konec, nic jiného nám ani nezbývalo… Nicméně již museli s námi.
Byli jsme už příliš blízko, abychom je tam nechali samotné…

Čím jsme byli dále tím větší byla tma…a méně hvězd nad námi.
Když v tom jsme se ocitli v naprosté tmě, kde nikdo netušil, jaké nebezpečí na nás vůbec čeká. Jakoby něčí hlas nebo vědomí
nás vedlo dál, až se před námi z ničeho nic objevilo oslepující světlo… světlo tak výrazné, že se zdálo až spalující.
Z ničeho nic stál před námi. Hrad opravdu oplýval nebývalou hrůzou, šel z něj strach a mrazivý nádech. Jak by taky ne, když jeho hlavním ,,stavebním materiálem“ byly lidské kosti…
A my jsme rozhodně nechtěli být použiti na další úpravy, zvelebování či zvětšování Hradu! Přistupovali jsme stále blíž a očekávali
blížící se útok, děsilo nás však jen hrobové ticho.
Hradby jsou prázdné a hradní brána dokořán…
… netušili jsme zda je to past nebo hrad byl dobyt už před námi.
Poprvé jsme se rozhodli, že se rozdělíme do skupinek…
Konečně jsme vytáhli naše lektvary, jelikož nám bylo jasné, že je budeme potřebovat a neobejdeme se bez nich…
Snažili jsme se odhadnout kolik má Hrad poschodí…
Nemohli jsme si ničím posvítit a nad tím monstrem svítila jen jediná Hvězda – Polárka… Odhadli jsme ho na devět pater…
Ta první, vyčerpanější skupina šla do samotných útrob Hradu.
Domnívali jsme se totiž, že tam bude nejméně protivníků, které by mohli naši přátelé, kteří už vyplýtvali nějaké své síly, zvládnout. Nepřemýšleli jsme nad tím, že všechno může být i jinak…třeba opačně…  Nezbývalo, než riskovat. Další skupinky byly rozděleny do ostatních pater s tím, že když nic neobjeví, půjdou okamžitě pomoci o patro výš… Nejtěžší bylo určit tu poslední partu, která se měla rovnou vydat do té nejvyšší věže, kde se měl dle našeho mínění ukrývat vůdce všech kostlivců a celého „mrtvého království“ – Mrtvý baron.

Naše Vůdkyně rozhodla, že tam půjdou někteří naši zkušení, nebojácní a spolehliví Kouzelníci, Válečníci a Lučištník (biCi, Dark Angel Eve/Tom, DakoPako, Woraft, MaestroBoKi a Batuzek :) ). Statečně jsme vešli dovnitř a každá skupinka se vydala „svým směrem“. Naše „šestka“ se vydala po dlouhé chodbě směrem dozadu podél kostnatých zdí. Cesta se zdála nekonečná a nic je nevyrušovalo.
Začali proto mít obavy o nás ostatní, zda jsme správně odhadli rozložení protivníků a baron se nakonec neskrýval někde jinde…
Naštěstí se nevrátili zpět… Došli do takové malé místnosti, kde se zpočátku zdálo, že tu nic není… Ale nevzdali to.
A poslepu pátrali po kostech na stranách, dokud jeden z nich neobjevil otvor, který se dal ještě maličko zvětšit vyndáním několika lebek nastrčených v otvoru…
Když se tím prostorem protáhli, zjevilo se před nimi točité schodiště…
I přesto, že téměř běželi, schodů stále jakoby přibývalo.
Ale nakonec se přeci jen dočkali… Statečně prošli branou dovnitř do jedné velké místnosti, kde byly dokonce i sloupy z kostí.
Zatímco si místnost, již za denního světla, prohlíželi, se brána za ohlušujícího rámusu zavřela a „šestka“ se ocitla přímo tváří v tvář našemu nepříteli…je až s podivem, že dokázali nepřítele poměrně snadno rozdrtit a nezbylo z něj vůbec nic… V tom se rychlostí blesku Hrad z kostí přeměnil na krásný zámek a po kostech nebylo ani památky…  Bylo jasné, že o zkušenosti a zlato už nepřijdeme…
Ale…kde vlastně jsou další členové „naší posádky“?
Vydali se nás okamžitě hledat… Sluníčko už prosvítalo okny…
a vše již viděli v jasných barvách…
Po cestě objevili tajnou skrýš, kde našli spoustu flakonků s živou vodou. Nabrali si je tedy do svých batůžků, kdyby bylo třeba.
A protože už byli dost vyčerpaní, napili se jich, aby nabrali nějakou sílu. Už se těšili až budeme zase pohromadě. Živá voda opravdu pomohla nám všem postavit se znovu na nohy a znovu ožít.
Přežili jsme takový hrůzný zážitek a nic nám nezkazí ten krásný pocit, že společně můžeme porazit kohokoliv…
Nyní už nám zbývá jen „jedna věc“…šup to zapít do hospody… :)

PS: Omlouvám se za román…extrémně dlouhý.
Přeji zde zmíněným rychlíkům ať jim tempo vydrží :-)
A Nováčkům díky, že jste s námi a doufáme, že s námi zůstanete;-)
A příště jsme na řadě my…holky :-D A kdo ví, kdo potom… ;-)

Sibyla19 a kol. :-D

 

2. 4. 2011 (Sibyla19)

V neděli, hned jak se Slunce vyhoupne nad obzor, vypravíme se opět skrze Hvězdný portál za dalším dobrodružstvím.
Pokusíme se najít tajemný a zlověstný Hrad z kostí. Legendy ve starých knihách praví, že hrad obývá mrtvý baron, kterému slouží horda kostlivců, nemrtvých i samotní mistři umění Voodoo.
Spousta statečných hrdinů se pokoušela tento hrad najít a pouze pár jedinců se vrátilo zpět.
Byli to ti, co raději zbaběle utekli a nechali v útrobách hradu své spolubojovníky na pospas temným silám podsvětí. Avšak i když utekli z boje a svým způsobem se zachránili, byli na druhou stranu úplně zatracení, mimo realitu a už nikdy se z těchto zážitků nevzpamatovali.
Stala se z nich pouhá těla bez duší…
Nikdo neměl ani ponětí, jak je z tohoto stavu dostat a zjistit tak o tomto hrůzostrašném hradu a noční můře všech zdejších bojovníků více informací, které by nám byly jistě užitečné a pomohly nám projít další zatěžkávací zkouškou …
Stateční Umpalumpové, připojte se k výpravě, budeme v boji potřebovat každého z vás…

13. 3. 2011 (Hook)

Dobrodružství které nás dnes čeká,  bude možná těžší než se může z počátku zdát…
Přicházíme totiž do země,
kde se vše vymyká jakékoli kontrole a logice…
Do země, kde jistě zažijeme dobrodružství,
která se pravděpodobně nevyrovnají ničemu z toho co jsme prozatím prožili…
Tak blízký nám všem…a zároveň vzdálený svět, jehož název Absdurdistán, mluví za vše
a padne mu jako ulitý…
Nepotřebujeme mapy ani  hvězdné portály, abychom se dostali
k bráně vedoucí do  Absurdistánu.
Absurdistán máme totiž všude kolem nás…
… ne však v podobách o jakých se píše v knihách,
nehledejte horký sníh ani čtvercové kruhy v obilí…
Absurdita je úplně jinde… absurdita je hlavně v nás,
pokaždé však v jiné podobě… je to pouhý stav nebo jen pocit ?
Láká nás svojí nepochopitelností…
Stojíme před krásnou velikou branou zdobenou ornamenty a všude kolem je zdánlivé ticho. Ovšem díky svým předchozím
zkušenostem víme, že je to ticho před bouří,
která nás může kdykoliv nečekaně zasáhnout.
Ještě pár minut mlčky stojíme před tímto majestátným vstupem
a užíváme plnými doušky poslední ,,chviličky“ klidu,
než vstoupíme na místo, které ovlivní náš život…
Ovlivní ho nenávratně a jednou provždy.
Z ničeho nic se ozve hrozný zvuk, jako když hrom burácí
a cítíme jemné zemětřesení, které nás vytrhne z úvah o naší budoucnosti, nástrahách a překvapení, na které během cesty
jistě narazíme… Brána se otevřela.
Máme poslední možnost změnit směr a zůstat v bezpečí.
Ale to bychom nebyli my stateční Umpalumpíci,
abychom se takto vylekali a vzali nohy na ramena…
Než se nadějeme, jsme uvnitř a již není cesty zpět.
Čeká nás spousta nebezpečí, ale odvážným přece štěstí přeje,
tak hurá do víru „útrap“ ale i nových zážitků,
které nás stmelí dohromady a ukážou sílu vůle a odvahu,
bez níž se nelze hnout z jakéhokoli místa nikde na světě…
Absurditu samotnou zřejmě nezničíme, bude tady stále v mnoha podobách, přesto věříme, že náš dnešní boj tak absurdní nebude
a my získáme další krásné vítězství a s ním
další bonusy, které si všichni za svou statečnost jistě zasloužíme..

Umpalumpové jsou malí lidičkové, vysocí jen asi půl metru. Žijí v hustých pralesích, kde si staví svá stromová obydlí. Živí se housenkami, ale ze všeho nejraději mají kakaové boby. I přes svou velikost jsou velmi silní a hlavně velmi inteligentní a vyspělí.

Vítání nových členů


Kiri - 303 lvl


Spartix - 302 lvl


Lord Bestie - 295 lvl

Gratulace


Batuzek - 320 lvl


TomiChip - 300 lvl


Wertax - 300 lvl