Dobrodružství které nás dnes čeká,  bude možná těžší než se může z počátku zdát…
Přicházíme totiž do země,
kde se vše vymyká jakékoli kontrole a logice…
Do země, kde jistě zažijeme dobrodružství,
která se pravděpodobně nevyrovnají ničemu z toho co jsme prozatím prožili…
Tak blízký nám všem…a zároveň vzdálený svět, jehož název Absdurdistán, mluví za vše
a padne mu jako ulitý…
Nepotřebujeme mapy ani  hvězdné portály, abychom se dostali
k bráně vedoucí do  Absurdistánu.
Absurdistán máme totiž všude kolem nás…
… ne však v podobách o jakých se píše v knihách,
nehledejte horký sníh ani čtvercové kruhy v obilí…
Absurdita je úplně jinde… absurdita je hlavně v nás,
pokaždé však v jiné podobě… je to pouhý stav nebo jen pocit ?
Láká nás svojí nepochopitelností…
Stojíme před krásnou velikou branou zdobenou ornamenty a všude kolem je zdánlivé ticho. Ovšem díky svým předchozím
zkušenostem víme, že je to ticho před bouří,
která nás může kdykoliv nečekaně zasáhnout.
Ještě pár minut mlčky stojíme před tímto majestátným vstupem
a užíváme plnými doušky poslední ,,chviličky“ klidu,
než vstoupíme na místo, které ovlivní náš život…
Ovlivní ho nenávratně a jednou provždy.
Z ničeho nic se ozve hrozný zvuk, jako když hrom burácí
a cítíme jemné zemětřesení, které nás vytrhne z úvah o naší budoucnosti, nástrahách a překvapení, na které během cesty
jistě narazíme… Brána se otevřela.
Máme poslední možnost změnit směr a zůstat v bezpečí.
Ale to bychom nebyli my stateční Umpalumpíci,
abychom se takto vylekali a vzali nohy na ramena…
Než se nadějeme, jsme uvnitř a již není cesty zpět.
Čeká nás spousta nebezpečí, ale odvážným přece štěstí přeje,
tak hurá do víru „útrap“ ale i nových zážitků,
které nás stmelí dohromady a ukážou sílu vůle a odvahu,
bez níž se nelze hnout z jakéhokoli místa nikde na světě…
Absurditu samotnou zřejmě nezničíme, bude tady stále v mnoha podobách, přesto věříme, že náš dnešní boj tak absurdní nebude
a my získáme další krásné vítězství a s ním
další bonusy, které si všichni za svou statečnost jistě zasloužíme..