Včerejší oslava našich úspěchů a vítězství se malinko protáhla, a ač žádný ze slabších cechů nenašel odvahu projít naší bránou
a poměřit své síly, přesto se jeden dobyvatel našel. Byl už pozdní večer, nebo se alespoň tak zdálo, když naší bránou opatrně prošel první návštěvník a za ním další a další…
Zda to byli opravdu jen návštěvníci nebo to byl opět pravidelný útok, známe jen z vyprávění…
Tentokrát jsme netasili naše zbraně – hůlky, meče, luky…
Nechali jsme je schované na bezpečném místě, kde je nikdo nenajde. V čarovné jeskyni, do níž se lze dostat jen z vrchu, jinak je ze všech stran opevněna bytelnými kamennými stěnami. Přes noc a nejlépe přes dvě či více, je dobré nechávat je nabíjet měsíčním svitem, který násobí jejich magický účinek…
Čeká nás další dlouhá a náročná cesta už zítra…
Potřebujeme si řádně odpočinout, vyspinkat se do růžova, načerpat energii…
Je to jediný způsob, jak se co nejlépe připravit na další společné putování. A jak je možné, že si můžeme dovolit nebýt ozbrojeni a „přežít“ jakékoli napadení nepřáteli? Jednoduše…
Z minulého dobrodružství nám ještě zbyly nějaké flakonky s živou vodou. Na každého vystačily akorát dva, na včerejší a dnešní noc. Každý před spánkem jeden vypil a už se mohl oddávat snění a celkové regeneraci. Ať přijde kdokoliv a udělá nám cokoliv, třeba vrazí meč přímo do srdce, nebo nás rozřeže na kousíčky, nám se vůbec nic nestane, a dokonce ani nic neucítíme…
Ráno se probudíme, jako by se vůbec nic nestalo…
Takové účinky opravdu má tahle cenná vodička. Účinkuje všude kromě místa, kde se ukrývá její zdroj, proto jsme její poslední kapky využili již dnes. Cíl naší další cesty nám má přinést především nesmrtelnost, bezedný lék na jakoukoli naši tělesnou či duševní bolest…
Kdo by si to nepřál? Ať zůstane v teple domova…
A my Lumpíci… hurá do dalšího nebezpečí, které za takovou odměnu určitě stojí… 😉
Dříve než nás někdo předběhne 🙂